Upozornenie:
Celý článok je v češtine, tak ako nám ho poslali, bez úprav.

Nováčci to mají těžké. BMC Audio si to příliš neulehčuje – útočí na náročný německý trh, obléká svoje komponenty do netradičního modernistického kabátu, používá neobvyklá technická řešení a sází na konzultační způsob prodeje. Člověk by řekl, že s takovým přístupem jde o předem mrtvý projekt. Jenže pak se posadíte do poslechového křesla a nestačíte se divit.

Ačkoli je BMC na trhu teprve druhým rokem, stojí za ní konstruktérské špičky značek Restek a C.E.C. S takovou kapacitou si můžete dovolit ojedinělé postupy a to je přesně to, co firma dělá.

BMC Audio čelí od úspěšné premiéry přístrojů v loňském roce řadě dotazů na konstrukční detaily (i my jsme už několikrát rýpnuli a vyzpovídali šéfkonstruktéra Manfreda Penninga), takže byla firma nucena postupně odkrýt karty a jejich online prezentace je nyní informačně už docela bohatá. Nebudu se tedy zdržovat kompletním popisem a vypíchnu jen některé zajímavé momenty. Základem katalogu BMC Audio je CD transport/přehrávač BD CD1, převodník DAC1 a integrovaný zesilovač AMP C1. Filozofií firmy je modulární koncepce, takže všechny přístroje jsou do značné míry přizpůsobitelné na míru budoucímu majiteli – odtud konzultační způsob prodeje.

BMC BD CD1



BD znamená Belt Driven. Clamp slouží jako highendové těžítko na stůl, popřípadě i jako setrvačník a stabilizátor rotujícího disku. Budete-li jej používat jako těžítko, musíte si pustit walkmana. Není-li na svém místě, přehrávač totiž nepracuje. Tyto dva prvky v podstatě charakterizují CD přehrávač BMC. Máte-li v konstrukčním týmu lidi jako Carlos Candeias (C.E.C.), nemůžete jinak než osadit přehrávač řemínkovým pohonem. Výhody jsou nasnadě: extrémně hladký chod, plynulejší pohyb, preciznější uložení talíře CD a oddělení vibrací motoru od čtecího mechanismu.

BD CD1 můžete použít jako transport nebo jako plnotučný CD přehrávač – v takovém případě uvnitř najdete modul s dvěma 24-bit/192kHz převodníky Burr-Brown PCM1792.  Kromě čtyř výstupů Superlinku (bude o něm řeč dále) má CD na výstupu analogové RCA a XLR konektory a všechny možnosti, jak dostat ven digitální signál: Toslink, AES/EBU, koaxiál a BNC.

BMC DAC1 Pre



Prakticky stejný set konektorů najdete i u převodníku, navíc jsou jen výstupy pro zesilovač (dva páry symetrických a dva páry nesymetrických výstupů) a USB vstup pro hudební data z vnějšího digitálního zdroje signálu.  K dispozici jsou dva digitální filtry - FLAT pro optimalizaci frekvenční odezvy a PULSE pro optimalizaci dynamiky – jakožto i dvě hladiny oversamplingu, umožňující jemné zvukové doladění dle vkusu posluchače.  D/A konverzi zajišťuje stejná dvojice chipů jako u CD.
V duchu modularity celého řešení je možné přestavením dvanácti jumperů uvnitř přístroje obejít všechny regulační obvody a napojit plný výstup DAC přímo na vstup zesilovače, což jsme po konzultaci s výrobcem promptně učinili. DAC pak pracuje jako pasivní volume control a zisk si řídí sám zesilovač v šestašedesáti krocích po 1dB. Technických fines najdete v DAC1 víc, celé zařízení je navrženo opravdu mazaně  a má obrovskou variabilitu.

BMC AMP C1



Zesilovač o výkonu 2x330W do 4 ohmů je bezpochyby nejaktraktivnější část řetězce BMC a může za to nejen zvuk, ale i podsvícené ručičky VU metrů. Uvnitř je obří dvoukilowattový toroid (40kg) a regiment filtračních kondenzátorů s celkovou kapacitou blížící se 200.000uF, neslyšně chlazených zespodu ventilátorem. Zesilovače BMC využívají několik originálních řešení, kde za zmínku stojí ´inteligentní řízení zisku zesilovače´(DIGM): tradiční zesilovače pracují s přednastaveným, většinou vysokým, ziskem, který v praxi využijete, jen pokud hrajete na plný výstup, což se neděje. Signál tak musí být prakticky nonstop na výstupu zeslabován, při běžných úrovní hlasitosti dokonce na 0,01-násobek nebo i méně původní hodnoty. V BMC bipolární tranzistory spínají rezistory v tak, aby zisk zesilovače odpovídal pouze momentální potřebě výstupu – reproduktory tak jinými slovy dostávají jen o co si řeknou a spolu s užitečným signálem tak není zesilován ani šum, což se projevuje výborným odstupem 130dB.
Uvedeným netradičním řízením hlasitosti to však nekončí – konstruktéři zcela zavrhli negativní zpětnou vazbu a navrhli vlastní topologii výstupní části zesilovače, která překračuje klasické chápání zesilovačových tříd; tím chci říci, že jsem ne zcela pochopil, jak to vlastně uvnitř funguje, neboť vysvětlení, kterého se mi dostalo, všechno nevysvětluje (je jasné, že firemní know-how se musí v dnešní době chránit). Každopádně by mělo jít o řešení, které těží maximum ze zapojení ve třídě A bez toho, aby přejalo i její hlavní nedostatky, a to nízký výkon, malou účinnost a velké tepelné ztráty.

Všechny tři přístroje se poměrně jednoduše a intuitivně ovládají buď přímo z panelů, nebo pomocí dálkového ovládání, které je navíc třeba pochválit, neboť komunikuje s komponenty v širokém vyzařovacím úhlu a není tak potřeba se ´trefovat´.

Superpřístroje se superlinkem?

BMC dostalo šanci se předvést v kombinaci s výbornými Cabasse Karissima (vřele doporučuji) připojenými přes single-wiring pomocí Audioquest Gibraltar (s DBS optimalizačním členem pro dielektrikum). K napájení komponentů posloužily kabely dodávané s BMC, potažmo WSS N2 Power GL s koncovkami Furutech FI-E11, pro monobloky McIntosh pak 2xAudioquest NRG-2. Propojení přístrojů zprostředkoval WSS The Absolute (pro BMC) a signálové kabely Luxman, Nordost Heimdall a Rapport (McIntosh).
Z výše uvedeného se dá vytušit, že odpichovým můstkem pro poslechové seance byla sestava McIntosh, konkrétně multiplayer MVP871, hybridní kontrolní centrum C500 a monobloky MC501. Jelikož se této veskrze zajímavé kombinaci budeme věnovat samostatně, omezím se jen na konstatování, že je ´mcintoshovsky´dobrá a zejména monobloky patří k tomu lepšímu, co se dnes dá za ještě rozumné peníze sehnat.

Propojení všech tří přístrojů, které nabízí BMC Audio, představuje typické systémové řešení, je tedy nasnadě očekávat, že nejlépe si komponenty povedou jako systém. Není to nic výjimečného, podobnou filozofii dnes volí drtivá většina highendových výrobců a časy, kdy jedna firma měla výborně hrající zesilovače a jiná výborně hrající přehrávače, jsou tytam. U BMC roztržení přístrojů od sebe komplikuje i samotný způsob přenosu dat mezi CD přehrávačem a D/A převodníkem. Kromě standardních analogově-digitálních propojení (AES/EBU, koax a optický Toslink) totiž můžete propojit BD CD1 a DAC1 pomocí tzv. Superlinku. Na rozdíl od zaužívaného standardu, kdy jsou data oscilátorů přehrávače a převodníku sloučena s datovými toky do jediného signálu (čímž nutně musejí vznikat časové a datové chyby pramenící z problematiky opětovného rozdělení a synchronizace jednotlivých dat), řeší Superlink problém nejjednodušší možnou cestou: drží všechny toky odděleně. Potřebujete k tomu 4 propojovací BNC káblíky, zapojené do konektorů označených jako MCK (master clock), BCK (bit clock), LRCK (left/right clock) a DATA (digitální data).

Přesto (anebo právě proto) mě zajímalo, který z BMC přístrojů bude mít na stávající audiořetězec největší vliv a jaký, a jak se projeví superlinkovaný převodník.

Jak se brousí drahokam

Přehrávač BMC BD CD1 umí následující věc: v okamžiku, kdy zaujal v sestavě místo multiplayeru McIntosh MVP871, ze sebe muzika dokázala setřepat jemný závoj, který ji halil, více se otevřela a zvuk dostal do vínku dodatečnou míru jemnosti a delikátnosti. Celkově začala hudba plynout volněji a svobodněji, zůstával pouze pocit jakési emocionální odtažitosti a chybějícího propojení mezi interpretem a posluchačem. Toto je však neduh předzesilovací části McIntosh a samotný přehrávač, i když se snažil seč mohl, si s touto signaturou poradit nedokázal.

Každopádně bylo zajímavé pozorovat postupný přerod velmi dobrého systému v něco naprosto výjimečného. Rozhodující roli v tom sehrál zejména DAC1.
BD CD1, superlinkované s DAC1 Pre, a natvrdo propojené pomocí WSS The Absolute s koncovými monobloky McIntosh MC 501, posunulo reprodukci hudby už hodně blízko k tomu, co bych nazval BMC-styl.

Brusič drahokamů začíná s nevzhledným kamenem, obaleným struskou, ve kterém se dá jen tušit náznak budoucího skvostu. BMC-styl znamená postupné odstraňování nánosů strusky, obnovováni zašlého vzhledu, broušeni přesně řezaných fazet a leštění do nejvyššího lesku. S každým dalším komponentem BMC odkrýváme dříve neslyšené vrstvu po vrstvě a posunujeme se k něčemu velmi výjimečnému.
Už přes monobloky MC 501 byla transparence a čistota, kterou umí BMC BD CD1 + DAC1 Pre, naprosto úchvatná, a připomněla mi způsob, jakým s hudbou nakládal digitální velmistr Lyngdorf Millennium. Harfová glissanda Malgorzaty Zalewskej (Master and Margarita, MEG 18057) potřebují k tomu, aby zněla správně, křišťálovou transparenci, tranzientní přesnost a schopnost udělat čáru mezi živým akustickým nástrojem v akustickém prostoru a syntetizovaným nízkofrekvenčním podkresem. Nízkofrekvenční dynamika tracku je oříškem pro 90% všemožných sestav, které mi prošly rukama – reprodukce většinou končí a padá na monotónním podkresu bez většího rozlišení (pokud jsou vůbec ony přístroje schopny zvuk reprodukovat) a to pochopitelně ovlivní i harmonie harfy, která potom zní neklidně, jako kdyby se interpretka snažila soustředit na rušné křižovatce uprostřed ulice. BMC vneslo do nahrávky suverénní přehled, precizně oddělilo všechny hudební struktury a ukotvilo harfistku i s nástrojem v konkrétním prostoru. Bylo úžasné sledovat ruku, jak klouže po strunách v naprosto přesně definovaném předozadním rozlišení, a neméně úžasné bylo vnímat dynamické posuny ve zmiňovaném syntezátorovém podkresu. Digitální neklid a šum (nazvěte to, jak chcete – že by jitter?) jako by neexistoval. Není divu, že v BMC tvrdí, že skutečně neexistuje.

Po přečtení předchozích řádků asi nikoho nepřekvapí, když budu jen lakonicky konstatovat, že teprve se zesilovačem (AMP C1) do sebe všechny dílky puzzle zapadnou a s hlasitým ´cvak´se dostaneme do úplně jiného hudebního světa. Světa, kde je čisto, kde je vzduch průzračný, voda čirá a sluneční paprsky jasné.

Danse Macabre (Saint-Saens, Charles Dutoit, Philharmonia Orchestra, Decca 425 021-2) oslňuje fantasticky transparentním a přehledným zvukem s obrovskými dynamickými kontrasty. Dynamické schopnosti sestavy BMC jsou neuvěřitelné a každý hudební i nehudební záchvěv zvuku dramaticky kontrastuje s klidným pozadím. Nejde jen o mikrodynamiku, ale i o makrodynamické nástupy fortissim, které zahřmí v poslechové místnosti způsobem dříve neslyšeným. Deklarovaný odstup 130dB je stěží v tomto případě prázdnou marketingovou frází.
Zajímavé je, že přes BMC není slyšet více detailu – prakticky cokoli v hudbě najdete, uslyšíte i přes jiná špičková zařízení – ale existující detail je slyšet lépe, a to řádově lépe. A pozor, bavíme se o detailu excelentně zaintegrovaném a přirozeně dýchajícím, bez jakýchkoli náznaků přílišné přeexponovanosti, ostrosti nebo samoúčelnosti. BMC se chová podobně jako špičkové kondicionéry (například Nordost Thor), jen v mnohem větším měřítku a s větším dopadem. Nepřekvapí hluboký a široký prostor, překvapí však preciznost, s jakou je vykresleno veškeré dění v něm, a překvapí míra komunikace mezi jednotlivými nástroji.

Lehkost, s jakou se hudba přes BMC Audio odehrává, svádí k domněnce, že basu je pomálu. Není! Jen na sebe zbytečně neupozorňuje a zajede hluboko pouze když je třeba. Navíc má prakticky nulovou setrvačnost a nezdržuje se déle, než je nutné. Obecně se v časové doméně chová BMC neuvěřitelně, tranzienty nastupují jako blesk a jejich doznívání není ničím omezováno – můžete je sledovat dlouho do úplného ticha. Týká se to jak cinknutí trianglu tak třeba struny kontrabasu.

Absence akustického smogu a jitteru prostý přenos signálu se projevují touhou neustále otáčet kolečkem volume víc a víc doprava. Pikantní je, že čím hlasitěji hrajete, tím máte z muziky větší radost. Neztrácí se ani rozlišení, ani prostor, veškeré poměry v hudbě zůstávají zachovány. Při poslechu Nine Inch Nails (Further Down The Spiral, IMCD 8041/524125-2) jsem se zůstal sedět bez pohnutí ještě dlouho potom, co nahrávka skončila. Takto jsem tuhle desku ještě neslyšel – je tam toho tolik navíc. Respektive ani ne tak navíc, jako že je všechno mnohem lépe slyšet. Zvuky se navzájem nemaskují, prostě přicházejí a odcházejí rychle a čistě a v celé té vřavě by bylo jistě slyšet špendlík na zem spadnout (kdyby spadl). Rázem se ocitám v pozici mixážního technika: takhle to muselo být slyšet, když se ´stříhalo´a pokud by v čele poslechové místnosti bylo okno, nepřekvapilo by mě, kdybych za ním viděl u mikrofonu Trenta Reznora. A jak říkám, čím hlasitěji hrajete, tím je to zábavnější a ani v koncertních úrovních nic netahá za uši, nedochází ke slévání zvuku ani limitaci a všechno je čisté jako křišťál. Člověk se musí štípnout do tváře, aby se přesvědčil, že se mu to nezdá.

Konečně revoluce?

High-end je k uzoufání. Za hodně peněz se posunujeme o malé krůčky, revoluce se nekonají. Přesto mám pocit, že v případě BMC Audio o jakousi revoluci jde. Vezmu-li v potaz, že za celou sestavu AMP C1 + DAC1 PRE + BD CD1 pořídíme za přibližně 10 tisíc euro, tak jde rozhodně o převratnou záležitost. Marně přemýšlím, s čím bych zvuk BMC srovnal -  snad s výjimkou výše zmíněného Millennia (které je však už samo o sobě podstatně za víc a to potřebujeme ještě zdroj signálu) nenacházím rovnocenného soupeře. Filozofie BMC Audio je natolik odlišná a natolik správná, že bude jen otázkou času a marketingu, než se firma chytne za nos a začne komponenty nabízet za podstatně vyšší částky.

Má to nějakou chybu? Po zvukové stránce těžko a zbytek je věc osobních preferencí. I když se mi osobně líbí centrální analogový měřák zesilovače, jde spíše jen o designovou kreaci , neboť odečítat cokoli ze stupnice při rychle se měnícím signálu postrádá smysl a z metrové vzdálenosti stěží uvidíte i samotné nitkové ručičky indikátorů. Možná by stálo za to domluvit se se SONY a nabídnout v rámci Superlinku i propojení v DSD (SACD) – moc bych byl zvědav na výsledek. Trochu omezující je i nutnost pořídit si BMC DAC, jelikož je to právě tento komponent, který je srdcem celého BMC systému a který má nejmarkantnější zásluhu na celkovém zvuku sestavy. Pochopitelně je možné si pořídit například jen zesilovač, ale připravujete se tím o kumulativní efekt všech přístrojů. Když jsem nahradil DAC1 výstupem převodníku Luxmanu D-05, jinak výborného SACD přehrávače, kouzlo celku částečně mizí a muzice něco chybí. V případě, že však člověk začíná načisto, tj. zvažuje-li koupi špičkového přehrávače a zesilovače (nebo převodníku a zesilovače pro případ krmení z alternativního datového zdroje), představuje BMC jedno z možných konečných řešení, které má moje jednoznačné doporučení.

• Orientační ceny:
• AMP C1 – €4,198
• DAC1 PRE – €2,998
• BD CD1 - €2,998 (pokud vám stačí pouze transport, zaplatíte o €500 méně)

©  Audiodrom
Ďakujeme autorom za poskytovanie zaujímavých recenzií.